„To je tak nespravedlivé. Ona má vše a já nic.“ Určitě to slýcháváte taky. Pokud ne od dospělých, tak od dětí určitě. Je to tak. Svět je nespravedlivý a my se s tím musíme smířit.
Samozřejmě, že ne! Tentokrát Vás ušetřím filozofických úvah a uvedu jeden životní příběh mé stálé klientky.
Vysokou školu vystudovala v Ostravě, ale její velká láska žila v Brně. Hned po studiu si sbalila své věci a odstěhovala se za ním připravená žít krásný, láskyplný život ve velkoměstě. A skutečně ho žila. Bydleli spolu, pracovali spolu ve stejné firmě. Měli stejné koníčky, stejné přátelé. Ideální vztah. Po několika letech ji přítel oznámil, že pro něj jejich vztah nefunguje a ať se odstěhuje. Byl to pro ní šok. Nečekala to. Z jejího pohledu bylo vše v pořádku. Jaká nespravedlnost! Obětovala pro něj život, který v Ostravě měla. Vzdala se svých přátel a teď měla opustit jejich společné přátelé a práci? Bránila se změně. Nechtěla nic měnit na svém životním stylu, který ji připadal dokonalý. Ale neměla jinou možnost, než se podvolil „nespravedlivému osudu“.
Se zlomeným srdcem se tedy odstěhovala. Do Jihoafrické republiky. Po několika letech života na africkém kontinentu děkovala svému bývalému příteli, že ji opustil a donutil radikálně změnit životní styl. Procestovala celý kontinent, seznámila se zajímavými lidmi, ale především byla vděčná za to, že měla prostor najít a poznat samu sebe. Stala se z ní silná, nezávislá, moudrá žena.
Po letech se vrátila do České republiky. Usadila se v jednom moravském městě, našla si práci, nové přátele. Ve svém volném čase s přítelem cestují po Evropě a užívají si jeden druhého. Měla by tohle všechno, kdyby byl svět „spravedlivý“, tak jako ona ho před lety chtěla vnímat?
Jak to tedy je? Kdo nebo co určuje co je a co není spravedlivé? A když půjdeme dále – kdo nebo co určuje co je pro nás dobré a co špatné?
Podělte se o své názory buď v komentářích, nebo mi napište na mail na jana@jcerna.cz a získejte úvodní koučovací sezení zdarma.