Dnes jen krátce. Je po letních prázdninách a já se teprve zahřívám do pracovní teploty, tak to nechci hned na začátku mé pracovní sezóny přehnat. :-))
Chci „mluvit“ o naších tendencích se srovnávat s ostatními. Často to vidím u svých dětí, u svých klientů a samozřejmě i sama u sebe.
Vzpomínám si, že před dávnými lety dostal můj bratr svůj první kapesní nůž, rybičku. Byl z ní nadšený a všem ji obdivně ukazoval, zkoušel co všechno se s ní dá dělat. Jeho nadšení se dalo krájet. Prostě pro něj to byl tehdy „hustý“ dárek. A co já na to? Samozřejmě jsem chtěla rybičku taky a hned jsem své přání přednesla rodičům. Můj tatínek by nejraději hned běžel do obchodu pro další nůž, ale maminka se mne zeptala: “Ty chceš nůž? A k čemu Ti bude?“
Máte v práci úspěšnějšího kolegu? V okolí souseda s větším domem? Nebo kamaráda s rychlejším autem? A tohle všechno chcete taky? Opravdu? A k čemu Vám to bude?
Před těmi xx lety jsem si uvědomila, že to, co opravdu chci, je něco jiného. Chtěla jsem cítit to, co tehdy cítil brácha. Nadšení, inspiraci, radost z učení, tvoření a objevování nových světů.
A co chcete Vy? Co se za těmi materiálními věcmi, co si přejeme, opravdu skrývá?