Podělím se s Vámi o příběhy, které mají něco společného. Poznáte, co to je?
Příběh 1.
Pan Martin jede z práce. Je unavený a těší se, že si doma dá u sledování fotbalu sklenku piva. Blíží se ke kruhovému objezdu, doprava se zpomaluje až se úplně zastaví. Hladina adrenalinu a kortizolu v krvi se mu zvyšuje, Martin rudne v tváři a netrpělivě bubnuje prsty do volantu. Auta před ním se nehýbou. Řidiči kolem něj začínají troubit. Pan Martin vystoupí z auta, aby se podíval, co se děje. Vidí, že vjezd na kruhový objezd zablokovalo auto, které se snaží pokračovat cestě, ale protože je vjezd na objezd mírně do kopce, než se stačí rozjet vpřed, kousek couvne zpět. Martinovi bylo jasné, že se jedná o řidiče začátečníka a že troubení a nadávky nepomůžou. Přijde k blokujícímu autu a nahlédne dovnitř. Řidičkou je sotva dvacetileté děvče (ve věku jeho dcer), bezradně zápasící se spojkou, plynovým a brzdovým pedálem. Pan Martin se na ní s pochopením usměje a nabídne ji pomoc.
Příběh 2.
Je čtvrtek a paní Anna přijde domů z práce pozdě. Zastihne rodinu u televize s brambůrkami všude po stole a podlaze. Opět adrenalin v mžiku na maximu…. Ale místo toho aby paní Anna vybouchla a všechny postavila do latě, zhluboka se nadechla a znovu a znovu a pak odešla do koupelny si dát sprchu. Když se vrátila, nic se nezměnilo. Televize hrála, rodina dál křoupala brambůrky. Ale ona se cítila lépe. Lehla si vedle zbytku rodiny a na večeři si dala Bohemia chipsy. Děti pak ochotně uklidily nejen obývací pokoj, ale i kuchyň.
Příběh 3.
Pan Karel je ředitelem společnosti. Čeká ho třetí schůzka k tématu, které se svým podřízeným už dvakrát projednával, ale zatím se mu nedopařilo přimět podřízeného k výsledku, který požadoval. Docházela mu trpělivost. Podřízený se na schůzku opět nepřipravil a tím pana Karla vytočil. Karel však nezačal na podřízeného křičet, ale požádal ho, aby na něj chvíli počkal. Sám odešel z kanceláře pryč. Seběhl šest pater do přízemí a zase je vyběhl. Vrátil se do kanceláře a zeptal se podřízeného, co přesně potřebuje k tomu, aby zítra měl požadované informace na stole.
Co mají oba příběhy společného?
- Očekávání v rozporu s realitou
- Únavu, nedostatek energie
- Schopnost transformovat vlastní vztek k nalezení konstruktivního řešení
Jak jste na tom se zvládání vzteku Vy? Podobně jako výše zmiňovaní, nebo potřebujete pomoc? Napište mi.